V pátek 14. června nás čekal letošní poslední výjezd badatelského kroužku. Odpoledne hned po škole jsme cestovali vlakem do Jaroměře a kvůli několika zpožděním jsme nakonec přijeli do cíle až pozdě večer a to nás ještě čekal pěší přesun do Josefova. Tato bývalá vojenská pevnost se stala naším útočištěm pro následující dny a my sami jsme bydleli ve starých kasárnách z doby Marie Terezie a jejího syna Josefa II., po kterém nese pevnost jméno. Druhá skupina z Prahy na nás už čekala a přichystala nám večeři. Druhý den ráno jsme se vypravili do ptačího parku Josefovské louky. Tak se jmenuje první nestátní rezervace pro ptáky v České republice, kterou vyhlásila Česká společnost ornitologická. Z příspěvků dobrovolných dárců byly vykoupeny luční pozemky v okolí Jaroměře, byl obnoven zavlažovací systém okolo bývalé pevnosti Josefov a začalo se zde hospodařit jiným způsobem, než je běžné. Poměrně brzy se sem začali stahovat vzácní ptáci, především bahňáci, díky kterým je dnes zdejší území unikátní v celé střední Evropě. Naším cílem bylo nejen si ptačí park důkladně prohlédnout a pozorovat jeho obyvatele, ale zapojili jsme se i do péče o rezervaci. Celé dopoledne jsme hrabali posečenou trávu na podmáčených pozemcích, kam nemůžou zajíždět stroje. Seno jsme odvezli do jaroměřské kompostárny. Také jsme nakládali a převáželi dřevěné kůly, které jsme odvezli na pastvinu, kde bude zřízena nová ohrada pro divoké koně, které v ptačím parku pomáhají s vypásáním trávy. Bylo úmorné horko, proto následovalo koupání ve Staré Metuje, která dosud přirozeně meandruje zdejší krajinou a je domovem i bobrů, a pozorování ptačích obyvatel pomocí dalekohledů. Měli jsme štěstí a pozorovali jsme ze vzácných druhů například jeřáby popelavé, vodouše rudonohé, kuklíky říční, bekasíny otavní, čejky chocholaté a husice nilské. Nevynechali jsme ani návštěvu pastviny divokých koní. Při návratu do Josefova jsme ještě pozorovali v loužích na bývalém vojenském cvičišti velmi vzácné žábronožky letní, kterým se tu také daří. Večer jsme si za pořádné večerní bouřky stihli ještě uvařit večeři a vyprávět si dlouho do noci. Atmosféra pevnosti byla při ozvěně hromů dokonalá, skoro to vypadalo, jakoby nás dobývala pruská armáda. V neděli 16. června pak následovalo balení, úklid ubytovny a dlouhý přesun domů do Jihlavy, kam jsme nakonec plní nových zážitků tentokrát už bez zpoždění šťastně dorazili.