20. až 22. září 2019 proběhl první víkendový výjezd badatelského kroužku v novém školním roce. V pátek odpoledne jsme odjeli do Rané a díky dopravním zácpám, uzavírkám a bouračkám na dálnici nejen cestou do Prahy to bylo cestování docela dobrodružné, ale do večera jsme byli na místě. Po večeři jsme už za tmy postavili stany, seznámili se u ohně s ostatními a pak se šlo spát. Noc byla dost studená i na září, takže kdo podcenil výbavu, toho k ránu probudila zima.
Ráno bylo ale nádherné a okolní krajina vyhaslých sopek každého okouzlila, zvlášť ty, co tu byli v Českém středohoří poprvé. Kdo chtěl, stihl ještě před snídaní vyběhnout na vrcholek Rané a rozhlédnout se na tu krásu pěkně z výšky. Po vydatné snídani jsme se přesunuli na jižní úpatí Rané, kde se v minulosti rozprostírala políčka a pastviny, dnes již bohužel zarostlé křovinami. Právě zde přežívá v celé střední Evropě kriticky ohrožený modrásek ligrusový. U nás je to po letošním suchém létě už zcela poslední stanoviště v celé České republice, na dvou dalších lokalitách na Moravě bohužel tento vzácný motýl v tomto roce již vyhynul. Housenky tohoto motýla se živí a vyvíjí pouze na rostlině, která se jmenuje vičenec ligrus. Ta roste jen na osluněných stepích při úpatí Rané, které však zarůstají křovinami. Vičenec tak mizí a s ním i modrásek.
Poslední přežívající ligrus však v suchém létě zachutnal přemnoženým srnám, proto se musela část dosud zcela nezarostlé pastviny letos narychlo oplotit. Aby se mohla rostlina šířit dál, začalo se s vyřezáváním keřů na další ploše. Péče se ujal ve spolupráci s CHKO České středohoří spolek Třesina z Prahy a s pomocí organizace Hnutí Brontosaurus zorganizoval brigádu, na kterou jsme přijeli pomáhat i my. Někteří z nás vyhrabávali posekané větve hlohů a šípků, jiní je na vidlích snášeli na velké hromady, další tyto hromady vršili a sešlapávali, jiní pomocí křovinořezu a pily vyřezávali další keře a důležitou prací bylo i zatírání čerstvých pařízků herbicidem, jinak by keře na jaře znovu vyrašily a celá naše práce by byla zbytečná. Díky krásnému počasí šla práce od ruky a užili jsme si i hodně zábavy. Věříme, že se na nově vyčištěné pastvině začne ligrus zase rozrůstat a početní stavy modráska se zase zvýší a zabráníme tak jeho definitivnímu vyhynutí v české přírodě.
Po večeři byl táborák a čas na zábavu. Mimo jiné jsme se vyptávali, jak se daří okáči skalnímu, kterého jsme pomáhali zachraňovat letos v březnu. Jeho vymírání se snad prozatím zastavilo, protože na novém stanovišti na Dlouhé hoře, kde jsme na jaře vyhrabávali suchou trávu, proběhlo v létě i jeho úspěšné rozmnožení a lokalita je velmi nadějná. Každopádně bez péče dobrovolníků se to neobejde, takže se sem v budoucnu zase vrátíme.
V neděli jsme si naplánovali výlet na Oblík, abychom se blíže seznámili se zdejšími teplomilnými organismy. Měli jsme štěstí, protože se nám podařilo několikrát zahlédnout vzácného pavouka stepníka rudého. Tento malý jedovatý pavouk byl dříve znám jen z jižní Moravy, ale se stále teplejším podnebím se šíří dál. Samečci jsou nápadní červeným zadečkem se čtyřmi tečkami, který připomíná knoflík. Chytili jsme i kudlanku nábožnou, střevlíka měděného, velkého brouka drabčíka a také maličkého broučka dřepčíka, různá sarančata, mnohonožky a velké kobylky. Podruhé tu vykvetly některé jarní rostliny, například kavyl Ivanův či len rakouský, jiné letní květiny ještě dokvétaly. Krásný byl i daleký výhled na celé České středohoří, Krušné hory a krajinu rozlehlou Podkrušnohoří.
Naší partě z Jihlavy výlet na Oblík nestačil, takže jsme ještě jednou vystoupali na hřeben Rané a rozhlédli se naposled i odtud. Nad námi i pod námi plachtili ve vzduchu na padákových kluzácích vyznavači paraglidingu a objevila se i rogala a větroně. Však tu také pěkně foukalo. Pak už nás čekala dlouhá cesta domů s přestupem v Praze, která naštěstí tentokrát proběhla vcelku hladce a domů jsme přijeli sice až večer, ale tentokrát včas.
