V pátek 1. března odjela skupina dětí z badatelského kroužku společně s paní učitelkou Waldhauserovou na další výpravu. Cestovali jsme přes Prahu až do severních Čech do kraje vyhaslých sopek v lounské části Českého středohoří. Naší základnou byla dřevěná ubytovna na letišti aeroklubu v Rané, kde jsme se setkali s dalšími účastníky dobrovolnické akce organizované občanským sdružením Hnutí Brontosaurus za účelem pomoci zdejší unikátní přírodě. Díky seznamovacím hrám jsme se rychle skamarádili s ostatními.
V sobotu 2. března jsme se po snídaní přesunuli na lokalitu Dlouhá hora (482 m n. m.). Svahy tohoto sopečného hřbetu jsou porostlé stepní vegetací a daří se tu například chráněným hlaváčkům, koniklecům a kavylům. Především tu však v loňském roce proběhlo vysazení náhradní populace kriticky ohroženého vymírajícího motýla okáče skalního, který přežíval v roce 2017 na jediném známém místě v ČR právě na nedaleké Rané a to v počtu pouhých 30 jedinců. Díky umělému odchovu se podařilo v roce 2018 získat nové jedince. Část jich byla vypuštěna do volné přírody opět na Rané a část právě zde na Dlouhé hoře. Okáč skalní vyžaduje pro svůj vývoj vyprahlé řídké a nízké stepní trávníky a proto nás čekala práce na úpravách jeho stanoviště, takzvaná předjarní seč. Na svazích Dlouhé hory jsme spolu s odborníky hrabali suchou trávu, abychom zabránili růstu běžných druhů trav a naopak upřednostnili druhy trav, které snáší velké letní sucho a na které je vázán vývoj motýla okáče skalního (kavyl, kostřava ovčí). Vyhrabanou trávu a listí jsme na plachtách stahovali na hromady při úpatí kopce. Podařilo se nám vyhrabat celý jeden hektar svahu, což je minimální plocha nutná pro přežití motýla. Na naši práci navážou přes léto ovce a kozy, které budou svahy vypásat. Večer nás čekalo promítání a zajímavé vyprávění o dalších ohrožených druzích motýlů a programech na jejich záchranu. Doufáme, že i naše snažení přispěje.
V neděli 3. března jsme se šli podívat i na samotnou Ranou. Vystoupali jsme na její holý hřeben a rozhlédli se po členitém okolí. Výhled byl dobrý, jako na dlani jsme měli celé České středohoří a okolní pohoří a města. Pořádně foukalo, ne náhodou je tato hora kolébkou sportovního plachtění u nás. Prošli jsme se po skalnatém čedičovém hřebeni a pak sestoupili na závětrný jižní svah, abychom si prohlédli místa, kde přežívá další kriticky vzácný motýl, modrásek ligrusový. Toho ohrožuje především rychlé zarůstání stepí hlohem, trnkou a šípkovou růží. Vzniklé nepropustné křoviny vytlačují mateřské rostliny vičenec písečný a vičenec ligrus, na kterých se vyvíjí housenky tohoto modráska. Také zde se proto musí dělat různé zásahy, vyřezávání a vypásání. Možná se právě sem vrátíme v září, abychom zase pomohli. Po obědě akce skončila a čekalo nás loučení. Než jsme se ale odpoledne vydali autobusem zpátky domů do Jihlavy, věnovali jsme se ještě geocachingu a prohlédli si například syslí kolonii na sportovním letišti v Rané.
Více se o záchraně motýlů můžete dozvědět v tomto televizním dokumentu, kde hovoří naši noví přátelé Pavel Skala a Vojta Koštíř o svých projektech:  
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/218562248420012-motyli-nad-propasti/