Ve středu ráno, kdy se kouzelný Klepáčov zahalil do husté mlhy, se v údolí probudili malí lyžařští skřítci. Ani mlžný závoj jim však náladu nezkazil – skřítci přece věděli, že pravá zimní radost se neschová ani před tou největší mlhou. Hned po snídani si skřítci nasadili své barevné čepičky, připnuli lyže a vyrazili na svah. V každé skupince bylo vidět, jak se den ode dne zlepšují – lyže poslouchaly, obloučky byly jistější a odvaha větší. Tři dny na sněhu už ale daly o sobě vědět, a tak si skřítci zasloužili odpolední odpočinek. Lyže si opřeli ke stromům a pustili se do jiné zimní magie – stavěli sněhové pevnosti, domečky i tajné skrýše a s radostným smíchem dováděli ve sněhu. Celé údolí se plnilo smíchem a třpytem sněhových vloček. Když se setmělo, skřítky čekalo už jen klidné zakončení dne. Společně se podívali na pohádku o Sněžném klukovi, která je příjemně naladila a pomohla jim nabrat síly na další zimní dobrodružství. A tak v mlžném Klepáčově skončil další den plný pohybu, sněhu a skřítčí radosti.
