Vernisáž Cesta ke konci – Bohuslav Reynek

Ve středu 14. ledna se v odpoledních hodinách uskutečnila v informačním centru naší školy vernisáž s názvem Cesta ke konci – Bohuslav Reynek. Akci připravili žáci 9. ročníku z humanitního semináře ve spolupráci s Oblastní galerií Vysočiny. Vernisáž byla vyvrcholením jejich pololetní práce v humanitním semináři. Žáci zde představili především vlastní literární tvorbu, která vznikla v rámci stejnojmenného projektu Cesta ke konci. Inspirací jim byl Bohuslav Reynek – český básník, grafik a překladatel, který celý život prožil na statku v Petrkově u Havlíčkova Brodu.

Poprvé v divadle 3.C

V pátek 9. 1. navštívila třída 3.C Horácké divadlo. Divadlem nás provedl skřítek Horác, který nám nejprve vysvětlil, jaké profese v divadle najdeme. Poté jsme si prošli hlediště, jeviště i zákulisí divadla, které se dětem velmi líbilo. Kulisáci nám i roztočili točnu na jevišti, na které jsme se mohli všichni povozit. Děti se také na chvíli staly herci a společně s Horácem a jeho kolegyní Malinou zahrály pohádku O Otesánkovi. Dětem se projekt Poprvé v divadle velmi líbil. 

Žáci 7. ročníku (Erasmus+)

Dne 10.12. se naše skupina přihlášená na Erasmus v čele s p. uč. Kovářovou a Bendovou vydala na drobnou exkurzi do Třeště, konkrétně na exkurzi o betlémech, jimiž je Třešť velmi proslulá. Když jsme vstoupili do Schumpeterova domu, spatřili jsme ohromný betlém od paní Obrdlíkové, ne, není to naše paní zástupkyně :D. Když jsme postupovali domem dál, uviděli jsme asi ještě dalších sedm betlémů. Všechny byly nádherné, některé měly i pohyblivé prvky, nebo se v nich nacházely známé osobnosti, jako např. Petr Pavel či Ester Ledecká.

LVK 5.A a 5.C - Šumava

V 9.30 jsme se my z 5.A a 5.C sešli u školy a v 10.00 jsme vyjeli autobusem na Šumavu. Cesta trvala asi 2 hodiny a 45 minut, ale v autobuse to rychle uteklo, protože jsme si povídali a těšili se. Byli jsme ubytovaní v hotelu Zadov. Každý měl pokoj buď po čtyřech, třech nebo dvou. Když jsme se ubytovali, šli jsme na procházku a potom jsme šli spát, protože jsme byli unavení z cesty. Na kurzu jsme měli různé soutěže, třeba uklízecí, lyžařské nebo soutěž o nejhezčí obrázek. Večerka byla buď v 20.30 nebo ve 21.00. Jezdili jsme lyžovat na sjezdovku Kobyla a bylo to moc fajn.

Pohádky je konec

A tak se pohádka o skřítcích lyžařích na Klepáčově pomalu chýlí ke svému konci. Závody jsou dojeté, poslední oblouk vykrojený a poslední společná jízda už zůstane jen ve vzpomínkách. Medaile si skřítci pečlivě schovali, ale to nejcennější si odnášeli v srdci – radost z překonání sebe sama, pocit sounáležitosti a kamarádství, které je spojilo víc než jakýkoli vítězný čas. Na Klepáčově se znovu rozhostil klid. Jen stopy ve sněhu tiše připomínaly, že tu proběhlo něco kouzelného. Skřítci se rozloučili, zamávali horám a slíbili si, že se jednou zase vrátí.